Povolit přístupnost
menu banner

Miljenko a Dobrila

Miljenko a Dobrila

Ve druhé polovině 17.století v Kaštel Lukšiƈi žily dvě šlechtické rodiny – rodina Vitturi s dcerou Dobrilou a šlechtic Adalberto Rušiniƈ se synem Miljenkem. Pohledný mladík a něžná dívka se do sebe velmi zamilovali, ale rodinný nesvár jejich otců kvůli feudálnímu zákonu o vesnických sedlácích je donutil, že se mohli setkávat a mít rádi pouze tajně. V tom jim pomáhala sluška Antica.Nicméně

 

rodiče se dozvěděli o tajné lásce dvou mladých  lidí a aby jim znemožnili setkávání, Dobrilu přísně střežila její matka hraběnka Marie, zatímco Miljenka poslali na radu advokáta Dorotea na dožecí službu do Benátek.

 

Nechybělo mnoho, že otec Dobrily, hrabě Radoslav ze zášti dohovořil svatbu a provdá svoji dceru za mnohem staršího trogirského  šlechtice Družimira. Takové manželství se však nezdálo správné ani přirozené Dobrilině tetě, hraběnce Demetriji. Vzkaz o možné svatbě doručil Miljenkovi do Benátek jeden  voják z Lukšiƈe. Miljenkovi se podařilo přijet do Kaštel Lukšiƈe v den konání svatby a přerušit jí v nejslavnostnějším momentu manželské přísahy před překvapeným farářem don Mavrom a mnohými svatebčany, kteří  byli v kostele. Mstivý otec Dobrily, hrabě Radoslav se rozhodl za trest zavřít svoji dceru do koludrického kláštera Sv. Nikoly v Trogiru, ale Miljenko  se  tomu snažil zabránit a na trogirském pobřeží  vyvolal na lodi mečem rozruch.

 

Soud jej kvůli tomu se souhlasem jeho otce, hraběte Adalberta vyhnal do františkánského kláštera na ostrůvku Visovac na řece Krka blízko Šibeniku. Na ostrůvku se Miljenko seznámil se selkou Božicou, která kojila malou Dobrilu. Po ní poslal vzkaz své milé aby utekla z trogirského kláštera. Dobrile se podařilo ošálit sestru představenou, abatyši Gertrudu i utéci, ale Miljenko na ni nečekal na dohovořeném místě blízko Trogiru.

 

Dobrila  zcela sama bloudila v bouřlivé noci dokud ji nechytili únosci. Z velkého strachu nechráněná dívka přijala nabídku nebezpečných banditů, že ji odvedou k Miljenkovi do Visovackého kláštera. Mezitím se Miljenko převlékl za mnicha, aby ho banditi nezabili. Dobrilin otec, hrabě Radoslav  totiž objednal za odměnu jeho zabití. Zklamaná Dobrila uvěřila, že se Miljenko rozhodl zůstat v klášteře a ztratila veškerou naději, že by se eventuálně tajně vzali na Visovcu.

 

Když se hrabě Radoslav dozvěděl o útěku své dcery arogantně a tyransky naladěn se rozhodl ke lsti, aby zabránil rodinné ostudě. Nabídl usmíření vždy schovývavému Miljenkovu otci princi Adalbertu a poté společně vyslali na Visovac tři vyslance, kteří měli za úkol přemluvit neposlušné milence, Miljenka a Dobrilu k návratu a slavnostní svatbě v Kaštel Lukšiƈi.

 

Kaštelanští milenci přijali rodičovskou nabídku.  Nicméně Dobrilin otec se nemohl smířit s tím, že Miljenko na konec zvítězil a že si odvede jeho Dobrilu, svojí manželku do jejich domu, paláce šlechtické rodiny Rušiniƈ. Posedlý nepřekonatelnou nenávistí a pomstou, večer po svatbě dvou mladých lidí v létě  r. 1690 na mostě před svým palácem v Kaštel Lukšiƈi hrabě Radoslav svého zetě zabil.

 

O několik měsíců později od nemilé události Dobrila ze samého smutku ztratila rozum, roznemohla se a zemřela. Její poslední přání bylo, aby ji pochovali vedle Miljenka v kostelíku Sv. Ivana na Rušinci ze 16.století. V tomto kostelíku je dnes dochován náhrobní kámen s nápisem, „Odpočívejte milenci“. Kromě jejich hrobu je v Kaštel Lukšiƈi i původní Dobrilin palác – palác Vitturi z XV. – XVI. století, Miljenkův hrad Rušiniƈ z 15. století a starý kostel z r. 1530 kde byli oddáni.  Na základě této legendy byl napsán román, drama i opera.